Přechod Krkonoš s kočárkem - 1. část

Týden na hřebeni Krkonoš ve složení 2 matky, 2 roční děti, 2 šestileté děti, 2 kočárky, 2 bágly, 2 kola. Vypadalo to zpočátku jako velká životní výzva. Jak to nakonec proběhlo a dopadlo?

Obsah

1. Den - cesta z České Třebové do Jánských Lázní
2. Den - chata Krakonoš - Dvorská bouda
3. Den - Dvorská bouda - Jelení louky
- Výhledy v mracích
- Pro dnešek v cíli
Video - Přechod Krkonoš s kočárky
Užitečné odkazy

Inspirovat jsme se nechaly článkem na webu www.akcnirodice.cz. Jejich trasu jsme nijak neupravovaly. Vše totiž měli naplánováno tak, aby se to dalo projet s kočárkem, aby denní etapy byly dlouhé tak akorát pro děti a aby ubytovací místa byla baby friendly.

1. Den - cesta z České Třebové do Jánských Lázní

Délka trasy: 3,5 km (pro Ilču 10 km) - lanovkou na Černou horu, pak pěšky k chatě Krakonoš

V noci nespím. Stále se mi v hlavě honí, zda mám všechno nebo zda zbytečně neponesu něco navíc. S dětmi jsem nic takového nikdy neabsolvovala. Nakonec jsem ráda, že mě z myšlenek vysvobozuje zvuk budíku. Už není co řešit, musím udělat snídani, probudit a obléknout děti a vyrazit na nádraží.

Přiznávám, že jestli mi něco na téhle dovolené dělalo předem vrásky, tak to bylo to, jak zvládneme cestu tak, abychom neztratily žádné dítě, žádné věci, ani sebe. Všechno ale proběhlo úplně hladce. Jediný konflikt nastal s většími dětmi v trafice v Hradci. Jířa s Nikčou si vybírají časopisy s těmi největšími dárky, co vůbec v trafice mají (auto a krasohled) a nám dává dost práci vysvětlit, že krasohled ani auto fakt celých 6 dní neponeseme. Nakonec o několik minut později z trafiky odcházíme s časopisy bez dárků a dvěma naštvanými dětmi. Z Hradce už pak pokračujeme dálkovým autobusem až do Jánských Lázní. Že nám autobus pobere věci jsme měly potvrzené předem od dispečinku, přesto ale ve mně panovala mírná nervozita, jestli to množství věcí řidič nějak skousne. Byl úplně v pohodě a po poledni už se nadechujeme čerstvého horského vzduchu v Jánských Lázních. Cesta za námi. Uf.

Jdu do hotelu vybrat peníze a než se vrátím, děti už nadšeně pobíhají kolem kašny. Roční Karin též a do kašny namáčí celou nohu. A tak jsme ještě nevyrazily na šestidenní túru a já už oblékám jediné náhradní boty a tepláky. Rychle tedy balíme a mizíme vzhůru k lanovce (cca 500 m). Za všechny lidi a věci platíme 600 Kč.

Hned na Černé hoře nás pohltí lezecká stěna. Lezeme, svačíme a užíváme si první chvilky, než si Karin všimne potoku. To je znamení, že je čas vyrazit. Děti na kolech se stávají úplně samostatnou jednotkou, se kterou nejsou žádné problémy. Jedou vpředu, na každém rozcestí vzorně čekají. Malé děti jsou zmožené po cestě, a tak se pomalu, během přesunu k chatě Krakonoš, propadají do odpoledního spánku. Úsek známe ze zimního přejezdu na snowboardech z Černé hory do Pece, a proto orientačně nic neřešíme a jen si užíváme cestu. Po cca 1 km cyklotrasy, která vede souběžně s turistickou žlutou, se dostáváme na rozcestí, na kterém pokračujeme rovně po cyklotrase B1B. Tato cyklotrasa nás dovádí až k chatě Krakonoš. Nejkrásnější pasáž je rozhodně úsek okolo Černé boudy, odkud bývá vidět na Sněžku a Studniční horu, tentokrát obě hory vidíme jen z poloviny, vršky jsou obalené v mracích. Těsně před cílem etapy Jířa zjišťuje, že nemá batoh. A tak se Ilča vydává zpět na Černou horu a nabíhá oproti nám navíc nějakých 6 km.

Pak už nás čeká jen projít kolem Kolínské boudy a o kousek dál se ubytovat v chatě Krakonoš. Ve zbytku času před večeří se jdeme projít zpět ke Kolínské boudě, děti nejvíc ocení ovečky i pěkné hřiště a Karin samozřejmě kaluže. Ubytování na chatě Krakonoš je skromnější, ale vše dohání moc příjemná obsluha. K jídlu se servírovala přesolená hrachová polévka, což po procházce na horském vzduchu vůbec nevadí. Jířa než polévku dojí, stihne asi 20krát zdůraznit, že je ta polévka výborná a Nikča polévku z talíře vylíže do poslední kapky. Personál nám tam ještě večer zabaví nejmenší děti, a tak si s Ilčou můžeme dát v klidu dvě piva. Lépe to začít nemohlo.

2. Den - chata Krakonoš - Dvorská bouda

Délka trasy: 12 km (cyklotrasy K1B, K18 a K1A)

Po snídani rychle vyrážíme na cestu. Čeká nás nejdelší den s největším převýšením (cca 400 m). Po cyklotrase K1B pokračujeme po rovině a z kopce až k rozcestí Pod lesní boudou. Tam zahneme po této cyklotrase doleva a pokračujeme k Tetřevím boudám. Cesta by se dala mírně zkrátit zelenou turistickou trasou, Nikolka však odbočku přehlédla a dojela až k Tetřevím boudám. Od nich pak začíná mírné, ale zato velmi dlouhé a monotónní stoupání Liščí cestou (cyklotrasa K18), které vám čas od času oživí nějaký výhled do daleké roviny hluboko pod vámi. Po cestě je poměrně dost odpočívadel a sezení, na jednom z nich s krásným výhledem dáváme oběd, který si neseme ještě z domu. Přestože nás velmi brzy vyhání silný vítr, Nikča pak večer na tohle místo vzpomíná jako na nejhezčí okamžik dne.

O kus dál je v jeden okamžik krásně vidět na Zadní Rennerovky a vy tušíte, že tam někde je kousek od nich Dvorská bouda. A také víte, že vzít to po turistické trase, jste tam do půl hodiny. Trasa ale vůbec není sjízdná pro kočárky, a tak pokračujeme 6 km oklikou po cyklotrase. Od Dvorské boudy se opět vzdalujeme a klesáme. Dojíždíme na rozcestí, na kterém se dáváme doprava cyklotrasou K1A a na dalším rozcestí opět doprava po K1A. Každým krokem už se pak k Dvorské boudě přibližujeme. Cesta jde prudce do kopce, Nikolka se na kole drží, jak je ale cesta nekonečná, poslední 3 km trpí a nepomáhají ani bonbony, které dáváme po každém půl kilometru. Krev do žil jí vžene až pohled na Dvorskou boudu cca půl km před cílem. Závěrečných 200 m už běží.

Na Dvorské boudě je skvělý dětský koutek – celá místnost s koberečkem, spoustou hraček a gaučem pro rodiče. Děti si v klidu hrají a my můžeme ve stejné místnosti relaxovat. Večeře je výborná, děti opět dojídají vše, Nikča se mě ptá, jestli bych tu rajskou polévku mohla dělat doma každý den. V restauraci se moc dlouho nezdržíme, Karču zajímá vše, jen ne dětský koutek. Utíká za bar, do kuchyně a omatlává skleněné vitríny.

3. Den - Dvorská bouda - Jelení louky

Délka trasy: 9 km

Tento den měl být podle itineráře Akčních rodičů ukončen na začátku Pece pod Sněžkou u chaty Amor. Ale protože byla zavřená, protáhly jsme si trasu až k ubytování Jelení louky. Začátek trasy až k chatě Výrovka by měl patřit k těm nejkrásnějším z celého přechodu. Procházíte totiž 1. zónou národního parku. Sněžku a Studniční horu máte na dosah a nádherné výhledy do všech stran. Nám se však ukazuje jen cesta před námi. Vše ostatní bylo schováno v mracích.

U chaty Výrovka vede k Richterově boudě asfaltová cesta místy velmi prudce dolů. U Richterovy boudy si dejte pauzu, je tam fajn hřiště, kde si děti pohrají a načerpají sílu na další cestu. Ta povede z kopce až do Pece pod Sněžkou. Z hlavní silnice pak zahnete za penzionem Logla vpravo. Červená turistická trasa (okruh Modrým a Zeleným dolem) vás dovede k Zelenému dolu, odkud už to máte k Jelením loukám kousek. Cesta vede mírně do kopce krásným hlubokým zařízlým údolím. Pokud byste se zabydleli v chatě Amor, pak určitě podnikněte na Jelení louky alespoň výlet. Cesta i chata za to rozhodně stojí.