V dalším článku naší pravidelné přispěvatelky Katky Balcarové se podíváme do nádherné skotské přírody.
Týden bez dětí je potřeba využít. Třeba tak, že popadnete krosnu, sbalíte do ní stan, spacák, karimatku, vařič, pár kusů oblečení, koupíte letenku a vyrazíte si přejít Highlands. Celý trek měří 96 mil (154 km). My jsme zvolili druhou polovinu treku od obce Crianlarich. Právě zde totiž trasa opouští nížinu a dostává se do nádherné Skotské vysočiny. Po celé trase je poměrně dost ubytovacích zařízení, toleruje se i spaní na divoko. My jsme zvolili spaní v kempech s vlastním vařením. Pokud máte stanoven větší rozpočet než my, můžete využít hostely nebo hotely a celý trek jste schopni přejít jen s malým batůžkem.
Brzy ráno vyrážíme do Prahy na letiště a po odbavení nasedáme do letadla mířícího do hlavního města Skotska Edinbourghu. Na letišti v Edinbourghu si odchytáváme autobus č. 100, který nás odváží do centra. Tam máme asi 6 hodin čas, neboť jízdenku na autobus do Glasgow máme koupenou až na 17 hodinu. Mezitím obstaráváme plynovou bombu a sandále pro mého muže. Dle plánu v místním obchoďáku Sainsbury´s kupujeme oběd a vychutnáváme si ho v parčíku s výhledem na monumentální Edinbourgh castle. No, hotoví jsme poměrně rychle, a proto už ve 14 hod. na autobusovém nádraží prosíme řidiče, jestli by nás vzal autobusem o tři hodiny dřív. Nemá s tím problém, a tak se pohodlně usazujeme a po ucpané dálnici se pomalu přibližujeme ke Glasgow.
V Glasgow je oficiální začátek treku. My ve zbytku dne procházíme město, které podle nás stojí za to vidět, povečeříme a celkem brzy uléháme, abychom se na ten náš trek pěkně vyspali. Noc trávíme v pěkném a čistém pokojíku hostelu Euro Glasgow.
Ráno odcházíme na vlak do obce Crianlarich, kde náš trek začíná. Hned u nádraží narazíte na směrovku, která vám ukazuje cestu k nástupu na trek.
Nebudeme lhát, první etapa nepařila k tomu nejzajímavějšímu, co jsme v životě viděli - 22 km s těžkou náloží na zádech podél železniční trati bez výrazných stoupání a klesání. Do Bridge of Orchy docházíme řádně zničení. Tam přeci jen trochu ožijeme, od plácku na stany je to asi 200 metrů do hospody a asi 30 metrů k osvěžující řece. Výhledy do dáli na hory, ke kterým se budeme postupně přibližovat, jsou už jen třešničkou na dortu.
Tábořiště je zdarma, u hospody si můžete natočit z kohoutku vodu. Ale pamatujte na to, že v Bridge of Orchy není obchod, takže buďte předzásobeni.
Můj muž se pouští do stavby stanu, zatímco já vyrážím do hospody pro ta zasloužená piva. Vracím se úplně zelená s jedním pivem pro nás oba, se kterým musíme vydržet celý večer. Lahvové pivo tu totiž stojí 6 liber. Je to naše nejpomalejší pivo v životě. Alespoň jdeme brzy spát, zítřek také nebude zadarmo.
Vyrážíme hned z rána, předpověď počasí nám hlásí po poledni srážky a ty my nechceme. Čeká nás 17,5 km. Hned od začátku trasa stoupá a my se konečně dostáváme do vyšších poloh a užíváme si čerstvý horský vzduch. Vrcholu dosahujeme už po dvou a půl kilometrech, pak opět klesáme a dál už trasa vede spodem. Okolní kopce ale začínají růst a jsou úchvatné. Se srážkami to nakonec není vůbec divoké, ve 14 hod. jsme na místě v kempu Glencoe Mountain Resort, stavíme stan a jen co vlezeme dovnitř, spadne pár kapek.
Tuto noc už si opravdu připadáme jako v horách, kemp je velmi dobře vybavený. U každého plácku jsou sezení, kde si pohodlně můžete uvařit a najíst se. Čeká tu na vás za poplatek horká sprcha a skvělá hospoda, kde je teplo, za docela rozumné peníze se v ní dobře najíte a napijete, a která je skvěle vybavena zásuvkami, takže tu v pohodě dobijete všechny ty telefony, kamery, mp3, hodinky,... Zkrátka jakoukoli cestovní elektroniku.
Tento den už se nebojím nazvat opravdu horským přechodem. Po prvních několika nezáživných rovinatých kilometrech začíná stoupání do sedla mezi kopci Beinn Bheag a Stob Mhic Mhartuin. Při výstupu potkáváme spousty běžců a závidíme jim lehké běžecké batůžky. Já začínám cítit bolest kotníku, ale zatím jí nevěnuji moc pozornosti.
I na dnešek předpověď hlásí změnu počasí k horšímu a srážky už od 11 hod. Proto chceme být na sedle už kolem 10 hod. To se nám daří, kromě aplikace v telefonu, ale změně počasí nic nenasvědčuje. Nebe stále modré, a tak si na sedle dopřáváme velký zevlovací piknik. Konečně nějaké výhledy.
Ze sedla nás čeká 9 km dlouhé klesání do obce Kinlochleven. Při sestupu bolest kotníku zesiluje, až mě donutí se zastavit, sundat botu a podívat se, co se děje. Výsledek je překvapující. Pohorka se v místě kotníku zbortila, pod kotníkem udělala takový hrbolek na vnitřní straně a kotník do něj při každém kroku naráží. Super. Zkouším jít chvíli naboso, což je v kombinaci s 15kilovou krosnou ještě víc bolestivé, zkouším otevřenou pohorku, až všechny pokusy vzdám a smiřuji se s tím, že si na to prostě musím zvyknout.
Sestup je úmorný a dlouhý, ale příchod do vesničky všechny chmury zahání. Kinlochleven je krásně položená obec v údolí, a kam se podíváte, tam se nad vámi tyčí vysoké kopce. Počasí se přeci jen trochu změnilo a kopce, které se zvedají za mlhovodešťovou oponou, vypadají fakt dramaticky.
Než se ubytujeme v kempu, zase se vyjasní a my vyrážíme vydrancovat místní obchod. Vítek narazil na celkem levná piva, takže je celý štěstím bez sebe, já se úplně stejně šťastná probírám fazolovými konzervami, čokoládami a ovocem a pivem samozřejmě taky nepohrdnu. Po návratu do kempu nás čeká nepříjemné překvapení v podobě midgees. Jsou to malé černé mušky, které štípou, a které se dostanou úplně všude. Rozhodně můžu doporučit speciální sítky přes obličej, moskytiéry nebo repelenty. My je bohužel neměli. Bylo to nepříjemné, na druhou stranu jsme měli velké štěstí, že jsme na ně narazili pouze zde. Je jich totiž jinak plné Skotsko.
Každý den je hezčí a hezčí. Dneškem se dostáváme do srdce skotské divočiny. Konečně nevidíme na silnice ani železnice, kolem nás jsou jenom zelené kopce, ovce a kozy. Občas vykukuje Ben Nevis a postupně se přibližuje a zvětšuje. Dnešní trasou jsme nadšení tak, že i zapomínám na bolavý kotník. Trochu úmorný je závěrečný sestup do údolí pod Ben Nevisem, kde na nás čeká skvěle vybavený kemp s pračkou, sušičkou, obchodem...
Celé odpoledne se poflakujeme kolem stanu a připravujeme se na zítřejší výstup na Ben Nevis. Ten k treku oficiálně nepatří, ale když jste tak blízko, tak proč se nepodívat nahoru, že? Byla jsem na vrcholu před lety, to bylo takové počasí, že člověk nedohlédl dál než na metr, tak by bylo fajn si vrcholový dojem opravit.
Vyrážíme brzy ráno. Máme v plánu vystoupat nalehko nahoru, po návratu dolu sbalit věci a přemístit se autobusem do městečka Fort William, kde máme zaplacený hostel.
Ben Nevis je nižší než Sněžka, měří jen 1344 m n. m. Protože však stoupáte téměř od hladiny moře, krpál je to pořádný. Výstup navíc může značně zkomplikovat počasí. Při špatných povětrnostních podmínkách a v mlze se výstup může stát až nebezpečným. O tom také svědčí množství pomníčků na vrcholu. Sama jsem to zažila při svém minulém výstupu. Tentokrát ale bylo vše jinak. Velice rychle jsme se dostali na úroveň mraků a vrcholové partie už si užívali pod modrým nebem nad mořem sněhobílých mraků. Nahoru nám cesta trvala cca 2 hod., dolů 1 hod. 15 min. Hodně jsme spěchali a nezastavovali.
Po návratu rychle balíme a vydáváme se na autobus do Fort Williamu. Pokud jdete trek celý, rozhodně byste to měli dojít, abyste se nepřipravili o ten krásný okamžik, kdy po svých dojdete až na cílovou čáru treku. Ale my, že jsme trek správně nezačali, tak jsme se rozhodli ho i správně nezakončit a čas ušetřený autobusem využít k zevlingu na pláži. A tak se i děje, po ubytování nakupujeme hory jídla a jdeme to všechno pěkně sníst na pobřeží zálivu. Mimochodem Fort William je moc pěkné městečko, kde stojí za to nějakou tu hodinu pobýt.
|
Doprava
Ubytování
|
Celkový dojem z treku je super a musím říct, že vzhledem k naší lásce k horám, jsme udělali dobrou volbu, že jsme trek začali až v polovině. První den byl opravdu psychicky náročný a člověk si říkal, jestli náhodou neměl týden dovolené věnovat zajímavější destinaci. Postupně se však tyto myšlenky vytrácely, až je totálně přebily dechberoucí poslední dvě etapy. A tak můžeme s klidným svědomím trek doporučit. Možná i my se tam jednou vrátíme.
Autor: Kateřina Balcarová
Zdroje: archiv autora
Cestopisy a reportáže
Radosti a strasti přechodu Králického Sněžníku vám v dnešním článku sepsala Katka Balcarová, která se věnuje široké škále sportů, především potom lezení, běhu a turistice.
Cestopisy a reportáže
Baťůžkář Vojta Kadera je dobrodruhem každým coulem. Své netradiční zážitky a svébytný způsob cestování sepisuje do krátkých povídek. Jednu z nich si můžete přečíst v našem dnešním článku.
Cestopisy a reportáže
Tomáš Vejmola je dobrodruh, který holduje nevšednímu způsobu dopravy. Oblíbil si především tuk-tuk, motorizovanou tříkolku, obvykle využívanou jako taxík. Kam se Tomáš vydá tuk-tukem tentokrát?
2 029 Kč
6 999 Kč
(42.86 %)
3 999 Kč
4 990 Kč
(39.9 %)
2 999 Kč
3 990 Kč
(19.82 %)
3 199 Kč
8 499 Kč
(47.18 %)
4 489 Kč
2 790 Kč
(21.18 %)
2 199 Kč
6 470 Kč
(19.95 %)
5 179 Kč
9 499 Kč
(41.37 %)
5 569 Kč
