Musher Jan Svoboda: Pět let jsem se učil.

V rámci projektu PODPORUJEME se vám dnes představí musher Jan Svoboda se svojí smečkou.

Obsah

Představení
Kynologický sport
Začátky mushingu
Začátky závodní kariéry
Sezóna 2019/2020
Medailon
Užitečné odkazy

Představení

Jmenuji se Jan Svoboda, narodil jsem se v lednu roku 1981. Jsem rodilý Pražák, ale jakmile to šlo, utíkal jsem z Prahy do přírody. Od mala jsem také velmi sportoval, po vyzkoušení házené a rugby jsem nakonec zakotvil u fotbalu a dotáhl jsem to až do Slavie Praha. Bohužel v 21 letech jsem si utrhl vazy v koleni a nakonec jsem prodělal na pravé noze 9 operací a aby toho nebylo málo, nakonec z toho byla i operace na levé noze. Tím pádem bylo po fotbalové kariéře.

Hrdý partner mushera Jana Svobody

V rámci projektu PODPORUJEME VAŠE SNY pomáháme sportovcům, dobrodruhům a nadšencům plnit jejich sny. Podporujeme také kulturní, sportovní, turistické a cestovatelské akce, stejně jako společensky prospěšné iniciativy skupin i jednotlivců. Více na PODPORUJEME.

Kynologický sport

Přes všechny komplikace jsem se rozhodl, že i nadále chci sportovat a aktivně žít, a protože jsem už od mala byl dobrodruh, měl jsem rád dobrodružné knihy a miloval psy, volba byla jasná. Budu dělat kynologický sport. Doktoři mě během pár let dali dohromady tak, že jsem opět mohl normálně sportovat, ale na vrcholový sport to už nebylo, a tak první co jsem vyzkoušel, bylo agility. Bylo to super, ale nijak extra mě to nenaplňovalo. Vždy mě to táhlo k mushingu, ale neměl jsem prostory na to, abych si pořídil celou smečku tažných psů.

Začátky mushingu

Až kolem 30. roku mého života jsem si pořídil prvního sibiřského huskyho. Jmenoval se Argo, vloni ho zabil divočák. I to přináší mushing. Díky němu jsem se začal učit vše, co je k mushingu potřeba a hlavně jsem se učil porozumět tak specifickému plemenu, jakým husky jsou.

Pět let jsem trénoval a pozoroval Arga, sledoval jeho reakce, učil se řešit nepříjemné situace a také se učil psa zavodňovat a správně krmit. Mezi tím mi k Argovi přibyla fenečka Enya. A tak jsem začal trénovat se dvěma psy. Až po 6 letech "studia" mushingu jsem se rozhodl, že vyrazíme na první závody. Byly to MIDové závody a jelo se 2x 20 km. První zkušenost a docela křest ohněm. Argo s Enyou to uběhli a nebyli poslední, i přestože to nebyli vyloženě sportovní typy huskounů, Enya určitě ne.

Po téhle zkušenosti jsem se rozhodl - přišel čas, abych si pořídil opravdové tahací huskouny sportovního typu. A tak mi v rozmezí jednoho roku do smečky přibyli dva další psi - Brann a Bragi. S nimi se začala psát naše úspěšná mushingová závodní kariéra.

Začátky závodní kariéry

Během 3 let tihle kluci nikdy neskončili na horším než 3. místě a i to 3. místo bylo snad jen jedno, a to ke všemu až na mistrovství Evropy v roce 2018. Mezi tím se stihli stát mistry České republiky ve sprintu na koloběžce v roce 2017. Rok 2017 považuji vlastně za začátek naší závodní kariéry.

Začal jsem si plnit sen. Přibyli další dva kluci Conn a Kent. Jakmile dorostli a dosáhli věku, kdy se mohli postavit na start závodu, přešel jsem z individuálního mushingu na psí spřežení, konečně!

Sezóna 2019/2020

Rok 2018 byl pro nově složenou čtveřici zkušební (tak jsem si to v hlavě nastavil), takže jsme ještě střídali individuální starty a starty s psím spřežením a šlo to parádně. Když se začala psát sezóna 2019/20, tušil jsem, že by mohla být úspěšná. Hned při prvním startu na mistrovství České republiky ve sprintu (2x 5 km) si čtyřka vyjela zlato a měsíc na to, také na mistrovství ČR, ale tentokrát v MIDu (2x 14km) jsme si vyjeli bronzovou medaili, i když jsme předtím téměř měsíc nemohli trénovat kvůli střevní viróze psů.

A opět se budu opakovat. Během sezóny jsem si pořídil další dva kluky Búri a Baldra. Jejich čas přijde již v nadcházející sezóně 2020/21, ve které už opět přejdeme do jiné závodní kategorie, kde se budeme prohánět se šesti hafany.

Medailon

Jan Svoboda

2x 1. místo na mistrovství ČR ve sprintu
1x 3. místo na mistrovství ČR v MIDu
1x 3. místo na mistrovství Evropy ve sprintu

Spolupráce na projektu BEZ FRÁZÍ – bývalí sportovní novináři vypráví příběhy sportovců z trochu jiného pohledu, je to taková 13. komnata. Můj příběh můžete najít na jejich webu nebo v knižní podobě v knize BEZ FRÁZÍ 2.