Mushing - týmový sport se psy

Vznik mushingu

Prvopočátek mushingu je u severských národů, které hledaly, jak snadno přepravit těžký náklad na větší vzdálenost. Poté člověk zjistil, že někteří psi jsou pro to vhodnější než jiní, a začal s plánovaným chovem. Nejdůležitějšími vlastnostmi psa byla vytrvalost, spolehlivost a také nenáročný chov.

Člověk je tvor soutěživý, a tak netrvalo dlouho a začalo zápolení psích spřežení. Další vývoj tohoto sportu podpořila i zlatá horečka na Aljašce, která napomohla rozšíření a upevnění používání psího spřežení v každodenním životě i jako formu zábavy na přelomu 19. a 20. století. Aljaška se tedy dá nazvat kolébkou saňového sportu.

Role mushera

Spousta lidí si myslí, že musher je člověk, který si stoupne na sáně, káru čí speciální tříkolku a veze si zadek. Dříve tomu tak nejspíše bývalo, ale dnes je mushing velmi oblíbený sport, a jako u každého sportu se i zde posouvá vývoj dopředu. Konají se Mistrovství světa, Mistrovství Evropy, jezdí se světový pohár a dokonce se začíná uvažovat, že se mushing dříve nebo později zařadí i mezi olympijské disciplíny. Z tohoto pohledu je jasné, že dnes už musher musí být celkem fyzicky dobře připravenou osobou.

Proto se v dnešní době rozděluje většinou trénink na dvě části - příprava psů, kdy si musher opravdu vozí jen zadní část těla, protože jde o trénink psů, a druhá část, kdy na sobě musí zapracovat také musher. Při závodě pak musí do sebe vše zapadnout - trénovanost psů i mushera. Při závodě jde tedy o spolupráci zvířete a člověka. To znamená, pokud chcete být úspěšní, že do každého kopce seskakujete ze stupátek a pomáháte psům tlačit sáně či káru - běžíte, abyste si udrželi rychlost a bylo to co nejrychlejší.

Mushing může dělat člověk, který miluje psy, přírodu a hlavně se nebojí zašpinit. Je to časově a finančně velmi náročný koníček, přesto ho dělají i lidé, kteří mají občas hluboko do kapsy. V podstatě to není koníček, je to životní styl a vy jako musher tomu vše přizpůsobujete a podřizujete.

Dělení mushingu

V dnešní době se mushing dělí na individuální a týmové disciplíny (psí spřežení). Dále na závody off snow (na suchu) a on snow (na sněhu) a především pak dle délky trati, což jsou sprintové (do 25 km), midové (35 km a více bez zátěže) a longové (45 km a více se zátěží) závody. A samozřejmě nesmím zapomenout na etapové závody. Dále se dnes mushing dělí na čistokrevná plemena a různé křížence šlechtěné speciálně na rychlost.

Podle psů

• Mezi čistokrevné psy patří: sibiřský husky, aljašský malamut, český horský pes, samojed, grónský pes.
• Mezi křížence neboli kategorie otevřené patří: evropský saňový pes, aljašský husky a další speciálně šlechtění psi.

Individuální disciplíny

Většina individuálních disciplín se ještě dělí dle pohlaví, tedy na muže a ženy. U týmových disciplín tomu tak není.

Týmové disciplíny (psí spřežení) a jejich kategorie

Nejznámější závody

Ve světě se jezdí mnoho etapových závodů. Dokonce jeden z nejtěžších v Evropě se jezdí po hřebenech Orlických hor, a to Šediváčkův long (300 km).

Ve světe patří mezi nejznámější závody:

• Yukon Quest – závod na 1000 mil - Aljaška
• Iditarod – závod na 1000 mil – Aljaška
• Polardistans – závod na 300 km – Švédsko
• Finnmarkslopet – závod na 1000 km - Norsko

Užitečné odkazy

• Musher Jan Svoboda >

• Lékárnička >

• PODPORUJEME >

• E-SHOP >

Autor: Jan Svoboda

Zdroje: archiv autora, pixabay.com