O vlcích a Vlčích hlídkách v Krušných horách

Jaká je pravděpodobnost potkat vlka při kempování? Kolik je aktuálně vlčích smeček na našem území? A co jsou to Vlčí hlídky? O tom všem nám v dnešním rozhovoru vyprávěla Štěpánka Kadlecová, koordinátorka Vlčích hlídek v Krušných horách.

Obsah

Vlčí hlídky v Krušných horách
Populace vlků v České republice
Historie
Životní politika vlků
Pytláctví
Máme se bát vlků při kempování nebo pobytu v přírodě?
Vlci - kontroverzní téma?
Vlci mají v přírodě své místo
Příběh Štěpánky Kadlecové
Jak můžete pomáhat vy?
Užitečné odkazy

Dobrý den Štěpánko, pracujete v takzvaných Vlčích hlídkách v Krušných horách, můžete nám prosím přiblížit činnost Vlčích hlídek, jejich poslání a v čem spočívá Vaše práce?

Dobrý den, Vlčí hlídky jsou dobrovolnický projekt Hnutí DUHA Olomouc. Jejich posláním je především ochrana velkých šelem v ČR. Pomocí dobrovolníků získáváme faktické informace o životě nejen vlků na našem území, díky kterým můžeme vyvracet různé mýty, které se s vlky pojí. Věříme, že osvěta je pro ochranu vlků stěžejní. Zároveň naším pohybem po lesích, o kterém se ví, můžeme odradit případné pytláky.

Jak už jsem zmínila, Vlčích hlídek se účastní velká skupina dobrovolníků, která prošla víkendovým školením. Jejich prací je hledání vlčích pobytových znaků (stopy, trus, kořist, srst), ze kterých se dají zjistit další informace (DNA, jejich jídelníček, početnost, zdravotní kondice). Taky pomáhají s kontrolou fotopastí. Tuto činnost provádí buď individuálně nebo v rámci víkendových vlčích hlídek, kdy se sejde větší skupina dobrovolníků na některé ze základen a monitoruje se pak větší území v jeden časový úsek. Do mé práce pak ještě patří osvěta ve školkách, školách, při veřejných přednáškách, případně na sociálních sítích. Dále s mým mužem spoluorganizujeme úvodní školení, koordinujeme víkendové vlčí hlídky a nemalým dílem do naší práce patří i administrativa.

Jak je to aktuálně s vlky v české přírodě? Jaká je jejich populace v Krušných horách, potažmo v celé České republice?

Vlci obydleli už téměř všechny pohraniční hory, za minulý rok se nám potvrdilo 18 smeček, 4 vlčí páry a 2 teritoriální jedinci. Smečky v našich podmínkách obvykle čítají cca 4-6 členů.

V Krušných horách se potvrdily 2 smečky a jeden vlčí pár. Je zajímavé, že už asi čtvrtým rokem je v Krušných horách počet vlků stále podobný, jen se mění rozložení. Tato skutečnost by mohla potvrzovat, že vlků je v krajině tolik, kolik jich "unese". Že se vlci prostě nepřemnožují, jak se někteří lidé obávají.

Co způsobilo historicky úbytek vlků v naší přírodě? Jak se jejich populace měnila v čase?

Vlci z naší přírody postupně úplně vymizeli a po dobu asi 200 let se tu vůbec nevyskytovali. Asi je všem jasné, co, respektive kdo to způsobil - člověk. Nemůžeme se našim předkům divit, mám pro to jakési pochopení. Před 200 lety byli lidé zcela závislí na svých hospodářských zvířatech, co si nevypěstovali, neměli. Zároveň byla minimální informovanost. Internet, časopisy, televize, rádio... pro nás zcela běžné zdroje informací byly sci-fi. Lidé měli co dělat, aby se uživili a zároveň netušili, jak moc je příroda promyšlená, jak vše souvisí se vším. Jak každá původní lesní rostlinka či zvíře přispívá k přirozenému lesnímu ekosystému.

Představa o tom, že by se šelem dalo zbavit a díky tomu by se nemusel řešit životně důležitý problém s lovením hospodářských zvířat, byla velmi lákavá. To bylo hlavní motivací k úspěšnému se zbavení vlků, rysů a medvědů na našem území. Po pár letech se ale jako bumerang vrátil tento lidský neuvážený počin, který dosti souvisí i s tou nedostatečnou informovaností. Absence šelem v našich lesích začala mít neblahý vliv právě na samotné lesy, ale i na pole a pastviny. Lesních zvířat začalo přibývat, navzdory myslivosti, která měla roli šelem nahradit. Musíme vzít v úvahu, že myslivci jsou jenom lidi a žádný člověk nedokáže přírodě dokonale porozumět. A tak se početnost lesní zvěře rok od roku zvyšuje, což má neblahý vliv na růst nových stromů i na hospodaření na polích a pastvinách, kdy si divoká prasata ráda pochutnávají na kukuřicích a jeleni spásají pastviny určené opět pro hospodářská zvířata. Tak se nám vlastně vrátil podobný problém, jaký tehdy působili vlci. Díky moderní době plné automatizace je mnohem více prostoru pro vědecké výzkumy, které potvrdily, že návrat šelem do našich lesů by byl velkým pomocníkem k tomu dostat přírodu zase více do rovnováhy. Stěžejním krokem k tomu, aby se tak stalo, bylo udělení ochrany nad všemi třemi velkými šelmami. Jejich lov se zakázal, dokonce se označil za trestný čin a to už kde koho od takových "choutek" odradí. Díky tomu se vlci začali šířit ze svých úkrytů (Alpy, Tatry, Bělověžský prales) i zpět do naší krajiny. První vlci se objevovali v 90. letech v Beskydech, první smečka však vznikla až v roce 2014 u Máchova jezera. Od té doby, dá se říct každý rok, se objeví další nová smečka na nějakém novém území České republiky.

O autorce

Štěpánka Kadlecová

Šárka je koordinátorka Vlčích hlídek v Krušných horách. Monitoringu vlků v české přírodě se dlouhodobě věnuje ve spolupráci s Hnutí DUHA Olomouc. Organizuje školení pro dobrovolníky a věnuje se osvětě ve školkách, školách a při veřejných přednáškách.

Jaká je životní politika vlků? Jak ve volné přírodě žijí? Co je pro ně největší překážkou v rozšiřování svého druhu?

Možná se teď čtenářům vybaví především sociálními sítěmi oplývaný alfa pár s beta, gama a omega vlky. Teď je ale asi zklamu. Takto se označují vlci převážně v zajetí, kde mají i jiné vzorce chování. Ve volné přírodě vlčí rodiny (smečky) fungují ve velmi podobné sociální struktuře jako rodiny lidské. Troufám si říct - ideální rodiny. Vlk se toulá lesem a hledá si k sobě partnera, když najde (proběhne vzájemná sympatie), utvoří pár, který spolu většinou zůstává do konce života. Najdou si domov - území, kde nežijí jiní vlci, kde je dostatek potravy, kde se cítí dobře (my lidé tomu říkáme teritorium), a tam založí rodinu. Vlčatům mohou průběžně (max. 1x za rok) pořizovat sourozence. Vlci dospívají v cca 2 letech a je to především na smečce, jaký bude jejich příběh. Jestli některé z dětí s rodiči setrvá ještě několik let, nebo se bude chtít osamostatnit co nejdřív, nebo bude třeba postupně smečku přebírat.

Co pozorování smečky, to v podstatě jiný příběh. Těch podobností s lidskou rodinou se dá ale nalézt dost. Každopádně pro vlky je velmi důležité patřit do nějaké smečky. Smečka poskytuje bezpečí, spolehlivost a hlavně sílu a lovecké schopnosti. Vlci samotáři jsou většinou velké výjimky. Pokud se někde vlk pohybuje sám, pravděpodobně je ve fázi hledání partnera.

A jak je to v Česku s pytláctvím? Týká se pytláctví i vlků?

Pytláctví se týká všech zvířat. Zdá se, že šelmy jsou pro pytláky bohužel takovou pralinkou na dortu. Ač se pytláctví šelem velmi těžko dokazuje, minulý rok v tomto ohledu přinesl zajímavé výsledky s odhalením jedné velké organizované skupiny.

Kdo nebo co je pro vlky v české přírodě největším nepřítele?

Člověk, respektive hlavně pytláci a dopravní infrastruktura.

Je třeba se vlků bát při kempování nebo pobytu v přírodě? Jaká je šance vlka vůbec potkat?

Na tuto otázku asi nejlépe odpovím mou vlastní zkušeností. Od mala miluji pobyt v přírodě. Od té doby, co se sem vlci vrátili, obzvlášť. Vím, kde se vlci pohybují, kde mají svá jádrová teritoria, mnohokrát jsem "s nimi" spala ve stejném lese pod širákem i za tuhé zimy. Přesto jsem vlka tváří v tvář neviděla ani jednou. Ač jsem přesvědčena, že oni mě viděli už několikrát. Vlci nemají sebemenší zájem se s člověkem setkat. Dá se říct, že se chová vlastně stejně, jako jakékoliv jiné lesní zvíře. Zahlédnout ho můžete, ale jakmile vás zaregistruje, zmizí. Zahlédnout vlka je opravdu štěstí, neb jich jsou po ČR pouze desítky, kdyžto jelenů desetitisíce. Takže nebojte se vlka nic.

Máte pocit, že je téma vlků vnímáno kontroverzně, popřípadě proč tomu tak je?

Kontroverznost tohoto tématu je převážně historická. Lidé si z vlka udělali jakéhosi démona, který může za lidské strasti a to má mnoho z nás hluboko zakořeněno. Jistý podíl nesou i média.

Proč bychom měli chtít, aby vlci měli v přírodě své místo? V čem jsou pro přírodu nepostradatelní?

Na tuto otázku odpovím otázkou: proč bychom je tu chtít neměli? Jediný, kdo má adekvátní argument pro to, proč tu vlky nechtít, jsou chovatele hospodářských zvířat. Svá stáda je možné si chránit několika různými legálními prostředky. Neexistuje univerzální řešení, neboť je mnoho forem hospodaření.

Jsem hrdá na to, že v Krušných horách jsou chovatele hospodářských zvířat, kteří se rozhodli krajinu sdílet společně s vlky a hledají pro to společnou cestu.

Vlk je součástí přírody a nedokáži pochopit, proč bychom ho z ní měli vylučovat. To bychom pak mohli postupně vyloučit i všechnu ostatní lesní zvěř včetně hmyzu a rostlin.

Pokud bych měla ještě mimo emočních argumentů vyjádřit faktické, tak vlci pomáhají udržovat zvěř v akorátních počtech a zároveň pomáhají s udržováním zdravé populace lesní zvěře, neboť loví převážně nemocná, zraněná, stará nebo slabá zvířata.

Jak jste se k tématu vlků dostala Vy osobně a proč jste si vybrala právě tento obor?

Vlci mě fascinovali od dětství, asi díky tomu, že jsem vyrůstala se smečkou sibiřských vlků. Nikdy by mě však nenapadlo se vlkům tak aktivně věnovat. Dává to i smysl, vlci v České republice ještě nebyli a nikdo netušil kdy, kde a jak se tu objeví.

V roce 2016 se potvrdil jejich výskyt v Krušných horách, to pro mě byl hodně radostný okamžik. Po poslechu jedné z přednášek, které byly v Krušných horách uspořádané, aby utlumily paniku, se na závěr postavil jeden myslivec, který řekl, že pokud bude mít vlka na mušce, tak ho stejně zastřelí, protože mu to stejně nikdy nikdo nedokáže. To byl jeden z prvních impulzů, kdy jsem se začala o ochranu vlků zajímat. Zanedlouho po té jsem si vzala psa z útulku (byl to takový vlčí typ). Byl ztělesnění mého vysněného psa. Po třech dnech ale zmizel. Začala jsem ho okamžitě hledat mnoha různými způsoby. Stáhl se ale do lesů a začal se vyhýbat lidem, začal se opravdu chovat podobně jako vlk a já se ho musela naučit stopovat. Po třech týdnech a jednom dni jsme se našli. Získané dovednosti jsem pak přelila do monitoringu vlků, který plynule navázal na šťastné nalezení mého parťáka. Celý příběh je ale delší a komplikovanější, mluvím o něm v rámci besed "Jak mě cestování dovedlo ke stopování vlků v Krušných horách". Vše se krásně propojilo a z mého hostýlku Yetti backpackeru se díky tomu stala základna pro Vlčí hlídku v Krušných horách.

Moje poslední otázka je, jak může veřejnost v rámci ochrany vlků pomáhat?

Může pomoci mnoha způsoby: sdílením faktických informací, monitoringem, sbíráním informací od ostatních (třeba myslivců), přidáním se do Vlčích hlídek a nebo třeba i finančně - podpora naší činnosti.