Přeskočit na kategorie produktů Přeskočit na košík Přeskočit na navigaci

💚 TOP outdoorové vybavení podle našich zákazníků. ➔

⚡ eXtra slevy: získejte slevové kupony na vybrané značky. Získat

Nemám zájem o slevy a akce, chci lištu skrýt

Putování po Indii - 4. část: Šamanský kemp

A je to tu, další díl indické ságy je na světě. Tentokrát nás Vojta Kadera vezme mezi šamany. Už se nemůžeme dočkat! Baťůžkářovo putování nás prostě baví!

Indický Londýn

Na Wikipedii se dá vyčíst, že je Kumbh Mela hinduistická pouť, které se účastní obrovské množství lidí. Koná se čtyřikrát za dvanáct let a místo jejího konání se střídá ve čtyřech městech, přičemž je v zásadě vždy u řeky Gangy. Kumbh Mela je vlastně spojení dvou sanskrtských slov. První znamená džbán a druhé setkání. Tento obrat pochází z indické mytologie.

Já k tomu můžu říct jedině to, že jsem se na tom místě ocitl buď nějakým zvláštním omylem nebo možná božskou prozřetelností, každopádně jsem nic z toho nevěděl. Celé tři týdny života jsem strávil se svými přáteli v malém Rejnbow kempu, kde nás byla asi stovka Evropanů. Byli jsme na úplné periferii obřího města o velikosti Londýna, které během pouhých pár měsíců vzniklo z improvizovaných přístřešků, papundeklových ašrámů a obyčejných stanů.

Putování po Indii - 1. část

O tom, že je Indie hodně intenzivní místo, přesvědčilo cestovatele Vojtu Kaderu již prvních pár hodin strávených na jejím území.

>>> ČÍST DÁL <<<

Jakoby pouť do Mekky

V našem kempu se často mluvilo o některých vyhlášených místech, které musel každý správný hipík alespoň jednou v průběhu Kumbh Mely navštívit, podobně jako musí správný muslimák podniknout cestu do Mekky. Tím nejdůležitějším místem byl bezesporu kemp jihoamerických šamanů. K jeho branám však vedla velmi dlouhá cesta, protože se nacházel na opačném konci dějiště.

Moje kamarádka Alenka nás toho dne kompletně všechny znovu přesvědčila o svých kvalitách. Bylo asi tak poledne, když přišla s detailním plánem cesty. Předchozího večera se seznámila s mladíkem, který přicestoval ve svém tuktuku z Kalkaty a měl v úmyslu tímhle způsobem procestovat celou zemi. Hlavně ale chtěl ještě před odjezdem navštívit již zmiňovaný šamanský kemp a Alenka to s ním domluvila tak, že s sebou vezme celou naší bandu.

Putování po Indii - 2. část: Posvátné město Rišikéš

Baťůžkář Vojta Kadera pokračuje v objevování Indie, dnes se spolu s ním podíváme do posvátného města Rišikéše.

>>> ČÍST DÁL <<<

Hledání mystického místa

Když se konečně objevil ten týpek jménem Laky, bylo už pozdní odpoledne. Měl dlouhé pečlivě načesané vlasy, což bylo v celé Indii velmi neobvyklé.

Lakyho tuktuk byl pomalovaný barvami jako nějaký psychedelický raketoplán. Jinak to byla klasická tříkolka v celkem slušném stavu, ve které podle svých slov Laky běžně přespával. S hrdostí v hlase nám detailně popisoval různé technické specifikace a vychytávky, zatímco jsme se zkušeně nacpali do prostoru pro pasažéry. Bez bagáže to byla ostatně celkem jednoduchá disciplína. Laky nakopnul dvoutaktní motor a my zmizeli v oblaku prachu.

Celá ta spanilá jízda byla ještě mnohem náročnější, než si kdokoli z nás myslel. Asi po hodině jízdy jsme konečně přejeli most, a dostali jsme se tak na západní okraj Kumbh Mely. Jenže ať Laky jezdil kam chtěl, tak ten kemp prostě nebylo možné najít. On na rozdíl od nás alespoň uměl trochu hindsky, a tak se ptal všech civilistů i uniformovaných mužů, ale nikdo nic nevěděl. Pár z nich sice mělo mapu, ale na té žádný šamanský kemp vůbec nebyl. Jakoby snad šlo o nějaké schované mystické místo.

Kdo hledá, najde

Už byla tma, když jsme až kdesi za okrajem objevili obrovskou dřevěnou bránu a za ní mnoho osvětlených stanů z kožešin a různých jiných materiálů. Nebyl tam žádný plot z vlnitého plechu, což se nám samo o sobě zdálo úžasné. Celí zkroucení jsme konečně vystoupil zpátky na zem.

Kompletně všichni přítomní byli shromážděni v kruhu uprostřed kempu, kde byl rozdělaný neobvykle velký oheň. Široko daleko nerostly skoro žádné stromy, a tak se dřevem v zásadě vždy a všude šetřilo. Naproti tomu jsme teď měli tu čest spatřit dlouhé nenasytné plameny olizující konstrukci postavenou z tlustých kusů dřeva.

Většina lidí si mezi sebou něco šeptala v různých španělských dialektech. Kromě naší skupiny nebyli toho večera v kempu žádní návštěvníci. Bylo velmi zvláštní vidět všechny ty kulaté obličeje jihoameričanů, kteří na sobě často měli pruhovaná ponča s bambulkama a čelenky z ptačích per.

Putování po Indii - 3. část: Kumbh Mela, největší mela na světě

Baťůžkářova jízda Indií okořeněná dalšími dobrodružstvími a zážitky včetně svaté koupele pokračuje, jak jinak než tuktukem.

>>> ČÍST DÁL <<<

Potní chýše

Když jsme se trochu rozkoukali, tak vyšlo najevo, že hned za tím velkým ohněm je ještě jeden menší oheň a hned za ním kopule postavená z ohnutých bambusových tyčí, zatemněná látkami různých druhů.

Pomalým rozvážným krokem jsme se všichni přibližovali k provázku, kterým bylo dějiště ceremoniálu ohraničeno. Ten provázek byl jen tak položený na zemi a já se ho opovážil překročit a za to mě hned stihnul trest. Přiběhla ke mně velmi čilá stařena a hrozila mi pěstí. Její tělesná schránka působila křehce, ale pořád v sobě měla živočišnou sílu. Hrubým hlasem silného kuřáka bědovala a díky překladu jednoho z přítomných jsem pochopil, že je nejdříve nezbytné, se nechat očistit od jejího prapraprapravnuka. Ten stál přesně v tom místě, kde byl přerušený provázek, což mělo asi představovat vstupní bránu, a tak jsme se všichni společně vydali směrem k němu.

Jako první to náhodou vyšlo na Alenku, která asi vůbec netušila, co se to kolem ní děje. Snědý mladík svlečený do půl těla kolem ní chvíli mával trsem zapálené bílé šalvěje a pak jí pustil do prostoru. To stejné udělal okolo každého z nás a my také vstoupili do blízkosti potní chýše.

V ohni se nahřívalo několik hladkých kamenů a okolo nás stálo asi patnáct. U vchodu do chýše stál šaman a v rukou třímal obrovský šamanský buben. Podíval se směrem k nám a pokynul hlavou. Pomalým rozvážným krokem jsme se přibližovali ke vchodu a opatrně jsme lezli dovnitř.

O autorovi

Vojtěch Kadera

Vojtěch Kadera je dobrodruh a celoživotní nomád. Všechny své cesty a životní peripetie zaznamenává do dekadentních povídek, které se vyznačují svou syrovostí a hédonismem. V roce 2020 autor vydal svou prvotinu - Baťůžkář: příběh štamgasta.

Uvnitř

Jeden přes druhého jsme se improvizovaně snažili nalézt trochu pohodlí ve stísněném prostoru. My muži jsme se mohli vysvléct do půl těla. Od začátku mi přišlo naprosto absurdní mít na sobě v takovém prostoru kalhoty s páskem hárlej dejvidsn, ale z nějakých konvenčních zásad to bylo prostě nezbytné.

Ze stropu pořád padal písek a lepil se na naše zpocená těla. Skupina utichla a napjatě čekala na začátek prvního dějství. Ten mládenec, který nás při vstupu očišťoval bílou šalvějí, teď vzal do ruky lopatu a ládoval doprostřed chýše rozžhavené kameny. S každým tím kamenem v prostoru stoupla teplota a zároveň dovnitř vnikl záblesk světla. Na velmi krátký moment jsem tedy měl možnost spatřit tváře těch lidí, kteří ke mně seděli nejblíže.

Bum. Bum. Bum. Bum.

Dveře se zavřely a realita potní chýše zmizela v definitivní tmě. Šaman polil kameny připravenou vodou a ozvalo se mocné zasyčení, po němž následoval radikální nápor skutečného pekla. A pak znova a znova. Další a další dávky až naše těla plakala na všech místech. Póry se otevřely a ždímaly ze sebe dosud nepoznané. Bylo to jako start raketoplánu. V tom se ozval úderný zvuk šamanského bubnu a všichni začali zpívat a halekat. Nevím, jestli to byly nějaké posvátné medicínské písně nebo jen vyjádření pocitů skrze řev, ale dobrovolně jsem se nechal strhnout proudem a křičel jsem z plných plic. Šamanský buben duněl a duněl. Pomalu. Monotónně. Vytrvale. Všechno se točilo a všechno stoupalo do závratných výšin. V ten moment neexistovalo nic jiného. Všechen mamon našeho světa se rozplynul a zůstalo jenom to opravdové. Bum. Bum. Bum. Bum.

Hrdý partner cestovatele Vojtěcha Kadery

V rámci projektu PODPORUJEME VAŠE SNY pomáháme sportovcům, dobrodruhům a nadšencům plnit jejich sny. Podporujeme také kulturní, sportovní, turistické a cestovatelské akce, stejně jako společensky prospěšné iniciativy skupin i jednotlivců. Více na PODPORUJEME.

V transu

Najednou bylo ticho. Dlouhé ticho, ve kterém se dalo zaslechnout jen to, jak všichni dýcháme. V prostoru se začaly objevovat krátké záblesky světla a vprostřed stanu přibyly další rozžhavené kameny. Lopatou je tam házel ten snědý mladík, což jsem já osobně vůbec nedokázal pochopit, protože jsem měl za to, že není možné abychom byli fyzicky stále na zemi. Matka Země se ale rozhodla, že mě vyvede z omylu. Venku hlasitě zahřmělo a spustil se prudký déšť, který bubnoval o stěnu potní chýše. Šaman polil kameny a začal bubnovat taky. V životě jsem nezažil větší nápor horkého vzduchu. Myslel jsem, že se moje tělo musí tutově uvařit, ale ta myšlenka se hodně rychle rozplynula, stejně jako všechny ostatní myšlenky, nápady, pochybnosti, domněnky… Dokonce už jsem nemohl ani zpívat, ani křičet, ani dýchat. Teď zpětně je samozřejmě logicky zřejmé, že jsem musel dýchat. Byl jsem ale v takovém transu, že nebylo možné si to uvědomovat.

Cestovatel Vojtěch Kadera: Jak to celé začalo.

Vojtěch Kadera svoji cestovatelskou dráhu odstartoval již na základní škole stopováním ze školy domů a stejným způsobem přepravy dnes poznává cizí krajiny.

>>> ČÍST DÁL <<<

Znovuzrození

Nedokážu říct, kolikrát šaman polil kameny, ani jak dlouho jsme byli uvnitř, ale jisté je, že byl najednou konec a nikdo z nás pořádně nechápal, co se to děje.

Jeden za druhým jsme vyšli ven. Do světa, který se zdál úplně jiný než kdykoliv předtím. Jako bychom se znovu narodili. Kompletně všechno bylo nové. Oheň. Déšť. Lidé. Zvířata. Rostliny… Podíval jsem se na své ruce a na své kalhoty. Všechno bylo mokré, propocené a děsně špinavé. Podíval jsem se na své kamarády a ti byli úplně stejně propocení a špinaví jako já. Nejdůležitější ale bylo to, že měli na tvářích obrovské zářivé úsměvy.

Putování po Indii - 5. část: Indická svatba

Spousta dobrého jídlo, pití, skvělá hudba a zábava až do časných ranních hodin. Svatby prostě musí milovat každý! Ale zažít pravou indickou svatbu, to se jen tak někomu nepodaří.

>>> ČÍST DÁL <<<