Přeskočit na kategorie produktů Přeskočit na košík Přeskočit na navigaci

💚 TOP outdoorové vybavení podle našich zákazníků. ➔

⚡ eXtra slevy: získejte slevové kupony na vybrané značky. Získat

Nemám zájem o slevy a akce, chci lištu skrýt

Putování po Indii - 5. část: Indická svatba

Spousta dobrého jídlo, pití, skvělá hudba a zábava až do časných ranních hodin. Svatby prostě musí milovat každý! Ale zažít pravou indickou svatbu, to se jen tak někomu nepodaří.

Na farmě

Na bio eko rodinné farmě jsme měli jen pro sebe malý domeček a každého rána nás přišel vzbudit některý z místňáků, aby nás upozornil, že už se servíruje snídaně. Dopoledne jsme obvykle trávili klábosením se starostou obce, majitelem farmy a nejváženějším člověkem v jedné osobě, zatímco se muži starali o svá pole, stavěli různé stavby a ženy v kuchyni pekly hromady moučných placek a k tomu různé zeleninové směsi. Pak byl čas oběda, po obědě čas odpočinku, a v pozdní odpoledne jsme se buď procházeli po vesnici, nebo jsme pomohli starostovi otrhat nějaký ovocný strom. Kromě toho jsme občas jeli na výlet do města pro flašku Morgena nebo pro trochu hašiše.

Putování po Indii - 1. část

O tom, že je Indie hodně intenzivní místo, přesvědčilo cestovatele Vojtu Kaderu již prvních pár hodin strávených na jejím území.

>>> ČÍST DÁL <<<

Přípravy

Celý tenhle příběh začal asi tak pátého dne v podvečer. Byl jsem zrovna uprostřed vydatného odpočinku, když do dveří vrazila má kamarádka Alenka, oblečená do růžového sárí, lemovaného zlatými krajkami. Vypadala v tom jako indická princezna.

„Tak jdeš nebo co?"

„Cože? Co? Kam?"

„No na svatbu."

„Jakou svatbu? Já myslel, že předvčerejškem byla svatba."

„Tady jsou třídenní svatby."

„Aha. No. Tak asi jo. Zkusím se trochu zmátořit a jdu."

Před zrcadlem jsem se s pomocí pár zcuckaných šátků a gumičky do vlasů snažil dosáhnout alespoň drobného náznaku elegance, ale celá snaha šla do kopru především kvůli kontrastu s exotickou princeznou - Alenkou. Byla překrásná, zatímco já na sobě měl pořád tu stejnou košili plnou prachu, protože mi většinu oblečení ukradly z věšáku opice ve Varanásí. Pořád jsem ale měl své světle hnědé vlasy, po kterých toužili všichni obyvatelé indického subkontinentu.

Putování po Indii - 2. část: Posvátné město Rišikéš

Baťůžkář Vojta Kadera pokračuje v objevování Indie, dnes se spolu s ním podíváme do posvátného města Rišikéše.

>>> ČÍST DÁL <<<

Šofér

Tam venku bylo celkem chladno, a tak jsem se ještě zabalil do své šedivé deky. Tak jako tak bylo jasné, že budu na svatbě působit velmi nepatřičně. Vítr profukoval mezi ovocnými stromy a my mezi nimi kráčeli vstříc eko bio rodinné farmě. Přívětivé světlo pouličních lamp se k nám blížilo a ze všech stran přicházely známé i neznámé postavy oděny do svátečních šatů. Došli jsme na parkoviště a tam čekal speciálně na nás pan starosta. Seriózně se zeptal, kdo z nás umí řídit, načež jsem automaticky odpověděl, že já, a on mi podal klíčky od svého nového Mercedesu.

Všichni už seděli na svých místech, když jsem si uvědomil, že je něco jinak. Konkrétně se jednalo o řadící páku po mé levici. I volant se zdál jakoby na špatné straně, z čehož jsem pojal podezření, že se v Indii jezdí na levé straně vozovky. Jako jasně, že jsem v Rišikéši jezdil na motorce, ale to mi v ten moment přišlo jako něco úplně jiného. V té tmě jsem hlavně nemohl přijít na to, kde je jednička, a tak jsem to vzal vylučovací metodou.

Před námi jel tuktuk narvaný dalšími samozvanými svatebčany. Volant jsem držel tak sveřepě, jako puberťák v první hodině autoškoly a stejně tak pekelně jsem se soustředil. Kolem svištěla auta, motorky, tříkolky, tuktuky, rikši a další nepojmenovatelné stroje. Přísahal bych, že jsem viděl i báby na košťatech a Indy na létajících kobercích.

Bez větších incidentů jsme jeli tak dlouho, až se tuktuk přede mnou vypařil a já úplně ztratil ponětí o našem směru. Z hustého provozu se najednou vynořil skútrista v bílé košili a mával na mě, že to mám otočit. Následoval jsem jeho stroj, přestože jsem vůbec netušil, kdo to je a kam jede.

Tvářil jsem se, jakože mám všechno pod kontrolou. Dav lidí okolo nás zhoustl do konzistence bramborové kaše a my se jím velmi pomalu prodrali až k parkovacímu místu, které nám náhodný svatebčan přidělil.

Putování po Indii - 3. část: Kumbh Mela, největší mela na světě

Baťůžkářova jízda Indií okořeněná dalšími dobrodružstvími a zážitky včetně svaté koupele pokračuje, jak jinak než tuktukem.

>>> ČÍST DÁL <<<

V místě konání

Vstoupili jsme do malé haly, které dominovaly dva prázdné trůny a naproti nim několik řad zpola obsazených židliček, na které jsme se usadili, načež nám někdo přinesl kafe, respektive přeslazené kakao. Místní paparaziové přicházeli v dlouhých zástupech se svými kanóny a přímo před námi se blýskalo, jako bychom snad byli my tím důvodem, proč se tady všichni sešli.

O autorovi

Vojtěch Kadera

Vojtěch Kadera je dobrodruh a celoživotní nomád. Všechny své cesty a životní peripetie zaznamenává do dekadentních povídek, které se vyznačují svou syrovostí a hédonismem. V roce 2020 autor vydal svou prvotinu - Baťůžkář: příběh štamgasta.

Nevěsta

Horký nápoj ještě pořád hýčkal naše žaludky, když jsme se přesunuli o patro výš a tam nás kdosi usadil do řady na jeden z perských koberců. Chvíli se nic nedělo, načež dorazila indická nevěsta v elegantních šatech rudé a zlaté barvy, ověšená těžkými náhrdelníky a náramky z drahých kovů a kamenů. Na každém prstu měla několik prstenů a nos měla propíchnutý obrovským třpytivým kruhem. Posadila se k nám a jakoby přirozeně se usmívala, přestože pod sebejistou grimasou skrývala smutek malé dívky, která si vážně chtěla vybrat ženicha sama.

Pak někoho napadlo, že bychom se mohli společně vyfotit, a tak z kapsy vyndal svůj smártfoun a začal pořizovat jednu fotografii za druhou. Kvůli mizernému osvětlení z toho vznikla série rozostřených tmavých snímků, což ale očividně nikomu nevadilo, a tak jsme se fotili v nekonečném počtu kombinací tak dlouho až nakonec musela i sama nevěsta uznat, že to začíná být trochu trapné. To už nás ale svatebčané vedli do dalšího patra budovy na hostinu.

Hrdý partner cestovatele Vojtěcha Kadery

V rámci projektu PODPORUJEME VAŠE SNY pomáháme sportovcům, dobrodruhům a nadšencům plnit jejich sny. Podporujeme také kulturní, sportovní, turistické a cestovatelské akce, stejně jako společensky prospěšné iniciativy skupin i jednotlivců. Více na PODPORUJEME.

Video - India wedding - After party

Hostina

K našemu překvapení se celá gastronomická šou odehrávala na střeše. Ve vzduchu bylo cítit smažené jídlo, vonné tyčinky, štiplavý kouř a podivná směs exotického koření a potu. Skrze hustý dav lidí jsme zatím nemohli dohlédnout až ke stánkům s pokrmy, které byly rozmístěny jeden vedle druhého po okraji budovy. Pomalu jsme se posouvali vpřed a všichni přítomní si nás uznale prohlíželi.

U prvního stánku každý z nás vyfasoval velký kovový talíř rozdělený na přihrádky a tím začalo posvátné obžerství. V dlouhé řadě kotlů, pánví, hrnců a roštů bylo nepřeberné množství pokrmů všech druhů, barev a chutí. Nic z toho bych rozhodně nedokázal pojmenovat slovy.

Za normálních okolností by takový banket mohl být něco jako zhmotnění cestovatelského snu, jenže skutečnost nebyla zdaleka tak růžová. Můj prázdný žaludek sice hladově kručel, ale já zároveň moc dobře věděl, že by mu nejvíce svědčil suchý chléb. Všechny tyhle indické pochutiny byly buď smažené nebo minimálně velmi mastné a silně kořeněné. Pragmaticky jsem se snažil vybírat z těch jídel, která připomínala českou nebo alespoň evropskou kuchyni. V tak široké škále možností jsem bez problému našel jídla, která vypadala jako guláš, svíčková, lečo nebo karbanátky, avšak chuťově se nic z toho nepřibližovalo mé představě ani z daleka.

Na svůj talířek jsem nabíral malé kopečky rozličných pochutin, zatímco Indové si nabírali takové hromady, jaké by normální smrtelník nikdy nemohl spořádat a šťouchali to do sebe nehledě na druh či konzistenci jídla. Sladké, slané, kyselé, hořké. Všechno dohromady. Připadal jsem si naproti nim jako slaboch. Sice bych do sebe eventuálně dokázal nalámat patnáct piv a sníst pět utopenců, jenže mi tahle super schopnost na indické svatbě byla úplně k ničemu.

Putování po Indii - 4. část: Šamanský kemp

A je to tu, další díl indické ságy je na světě. Tentokrát nás Vojta Kadera vezme mezi šamany. Už se nemůžeme dočkat! Baťůžkářovo putování nás prostě baví!

>>> ČÍST DÁL <<<

Párty Hárd

Z nádvoří k nám začalo doléhat hlasité dunění a nějaká těžce rozeznatelná melodie. Už tak velmi nekvalitní hudební produkce se odrážela od okolních stěn a výsledkem byl příšerný virvál. To mě velmi zajímalo, a tak jsem se i se zbytkem skupiny vydal přímo tam.

To, co jsme spatřili, se vymykalo i těm nejbujnějším představám o šílené Indii. Všechno blikalo a svítilo. Snad každý z přítomných měl nějakou lampu v ruce nebo na hlavě. Vypadalo to jako nějaký abstraktní diskotékový videoklip z devadesátých let. Uprostřed nádvoří stál traktor, za ním vlečka a na vlečce obří repráky. To, co z nich vycházelo, bych nedokázal zařadit do žádného již objeveného žánru. Můžeme tomu říkat třeba indická rychta. Všichni ti chlápci s lampama a stroboskopama v rukou ohraničovali kotel, ve kterém opět výhradně muži předváděli takové kreace, že to celé připomínalo skupinový epileptický záchvat.

Vrhnul jsem se do oka tornáda. Okolní svět se rozostřil a náboj rozvášněné skupiny mě s sebou strhával do opojného transu.

Davové šílenství se začínalo zvrhávat do nelidských rozměrů, následkem čehož k nám byl nucen přistoupit ženich a taktně nám doporučiti opuštění prostoru, přičemž se tvářil, že se každou chvíli začne střílet nebo minimálně rabovat. Spěšně jsme tedy obsadili vypůjčená vozidla a na mě opět bylo prokličkovat chuchvalcem maniaků, pokud možno bez větších incidentů, což se nakonec s řádnou dávkou trpělivosti, rozvahy a důvtipu povedlo, a večer tak skončil stejně náhle jako začal.